. Vlasy si vykartáčuju. Mám totiž hodně dlouhé a husté zářivě žluté blond vlasy. Taky mám velké modré oči a husté řasy. Všechny moje kamarádky mi říkají, že jsem krásná, mně ale vadí, že jsem na svůj věk moc malá (je mi devět let). Když jsem hotová, podívám se na hodiny. Je půl desaté. Do dvanácti mi zbývá ještě hodně času. Babička je ještě pořád v posteli, takže si zalezu do svého pokoje a na svém růžovém (tuhle barvu byste u mě asi nečekali ) rádiu s Hello Kitty si pustím cédéčko s hudbou z Louskáčka. A začínám tančit. Balet je celý můj život. Na vánoční akademii jsem tančila v louskáčkovi Klárku. Jsem po mámě. Ale musím vám to povědět hezky od začátku: moje máma je slavná baletka. Vystupuje po celé republice. O mě se, když jsem byla malá snažila starat, ale moc to nestíhala. Svého vlastního tátu ani neznám. Když mi bylo tak pět let, mamka začala chodit s Otou. Po čase se rozešli, máma odletěla na půl roku do zahraničí a mě nechala na krku Otovi. Ten se o mě nějakou dobu staral, ale brzy si našel přítelkyni a ta mě u sebe nechtěla. rozně jsem se bála, že budu muset do dětského domova, ale našla se záchrana:Otova maminka. Je moc a moc hodná, stará se o mě dodnes a já jí říkám "babi" i když to není moje vlastní babička. S Otou se stále vídám-Ota má dnes i své vlastní děti, které k babičce chodí na návštěvu, takže mám něco jako rodinu. A...DNESKA MĚ MÁ NAVŠTÍVIT MOJE MÁMA!!!!!!!!!!!! Mamku jsem už neviděla roky. Sice už bylo hodněkát domluveno, že přijede, ale na poslední chvíli si to rozmyslela. Máma sice včera posílala babičce e-mail, že určitě přijede, ale stejně mám strach...
) kabelku. Máma jde se mnou a obdivuje můj pokoj. Ten je vlastně vůbec nejlepší z našeho bytu, protože je navržen SPECIÁLNĚ PRO MĚ. Mám tu obrovské zrcadlo s tyčí na trénování baletních postojů a piruet, postel s růžovými nebesy a povlečením jako na zámku, krásné koberce, šperkovnice, úžasnou zámeckou šatní skříň, totálně boží polštářky ve tvaru srdíček, na stěnách obrázky baletek a spoustu dalších super věcí.!!!!!!!!!!!! tady je další díl:
.! Slušně jsem poděkovala a doufala, že teď už budu moct zpátky k babičce,- těším se, až se jí v novém oblečení předvedu-na tokovouhle módní přehlídku si hrajeme po každých nákupem a užíváme si při tom spoustu a spoustu legrace.
!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Ale omyl, měla... Jak ho jen mohla získat???? Dneska jsem si těch záhad už zažila víc než dost. Toužila jsem jen po babiččině teplé náruči, po mé krásné posteli a po našem milovaném bytě- copak toho chci tolik?! V Mekáči v odletové hale jsem zoufale přežvykovala Happy Meal a všimla si, že máma je nějaká nervózní. Jako by se už nomohla dočkat odletu. A pak už nastal ten děsivý moment. Snažila jsem se spolykat slzy, zhluboka jsem se nadechla a vstoupila do letadla. Bylo to hrozně zvláštní sedět v letadle s mámou. Já letadla NESNÁŠÍM. No dobře, tak se jich bojím
. Před pár lety jsme s babičkou letěly do Egypta a já jsem celou cestu brečela, jelikož jsem se bála, že letadlo spadne. Od té doby vždycky cestujeme k moři dálkovým autobusem, případně, když jedeme s Otou, autem. Jako loni. Jeli jsme všichni- já, babička, Ota, jeho žena Marcela a jeho dvě děti Markétka a Tonda.
. Babička teď vůbec nic netuší. Nejspíš na mě doma čeká s večeří, která vychladla a teď nervózně přešlapuje v obýváku a diví se, kde ještě sakra jsem. Umínila jsem si, že jí okamžitě pošlu textovku.
???? Neumím skoro vůbec anglicky, nevím, kde ten obchod je, nemám eura, blbě počítám... Máma mi hodí deset euro, ať to vyřřídím, jak chci. Chvíli jdu rovně po cestě, potom zahnu nahoru a tradá-objeví se supermarket. Koupím kafe pro mámu a limonádu s čokoládovými koláčky pro mě a opalovací krém. Kousek odtud bylo tržiště, kde jsem si koupila spodní prádlo, osušku na pláž (růžovou s obrázkem Hello Kity) klobouk prot úpalu (růžový s flitry). Vracím se do penzionu. Potom si dáme snídani.Totiž- máma popíjí kafe a já snídám.). Další parádní věcí na mém pobytu na ostrově se stalo zdokonalení mých jazykových schopností, angličtinu ovládám na úrovni středně pokročilých a základní řecké fráze mi jdou taky bez problému. Taky jsem si zde našla mou kamarádku na život a na smrt, Lucku. Ve škole v Praze nemám žádné kámošky, holkám vadí, že se klukům líbím víc než ony (ale copak za to můžu?!), v baletu se holky chovají daleko přátelštěji, nicméně ani mezi nimi nemám svou BFF. Nejen Lucka, ale taky místní kluci, Řekové zůstanou v mých vzpomínkách navždy. Zažili jsme spolu spoustu legrace.), nevydržela jsem to a ani jedno mé oko nezůstalo suché. I Lůca měla na krajíčku. Její máma (máte pravdu, ani po měsíci mi nepřirostla k srdci) nad námi obrátila oči v sloup, kdežto její skvělý táta mě objal a řekl mi, že i jemu budu moc scházet a prý- kdo ví, třeba se už brzy uvidíme.), jelikož ráda sportuje. Markétka a Tonda dostanou sladkosti a k tomu malou panenku, mořskou vílu a loď. Všechno jsem zaplatila ze svých vlastnoručně vydělaných peněz. Na to jsem tohle za léto nejvíc pyšná. Dokážu se o sebe postarat.Položili jsme zavazadla na pás a po letištní kontrole (ne, lidi, OPRAVDU nepašuju do Prahy drogy, ani nehodlám v letadle střílet a ani nic podobnýho!) jsme se s Gyesem přemístili do odletové haly. Můj spolucestující civěl do laptopu a psal si statusy na Facebook, zřejmě si užíval internetu, dokud o něj v letadle o celou hodinu a čtyřicet minut nepřijde.!) a nabídl mi bonbony Haribo. Tohle byla poslední kapka… znovu jsem se pozvracela, tentokrát to všechno neskončilo v záchodě, nýbrž na mé bílé sukni! Ach jo! Já vypadám! Po zbytek letu se nic významného neudálo.
